Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské. Se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky je jeden z největších hradních komplexů na světě. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha či svatovítská katedrála dle původního zasvěcení, je nejvýznamnější český katolický kostel a dominanta Pražského hradu. První kostel stojící na místě katedrály založil kníže Václav asi v roce 929. Po kostelech Panny Marie a sv. Jiří třetí pražský kostel byl umístěn na vyvýšené místo akropole pražského hradiště a byl zasvěcen sv. Vítu, italskému světci.
Podle plánů králova syna rakouského arcivévody Ferdinanda Tyrolského, dlouholetého místodržícího v Čechách byl v letech 1555 až 1558 postaven letohrádek Hvězda. Letohrádek byl v roce 1952 přestavěn a do roku 1996 zde bylo Muzeum A. Jiráska a M. Aleše. V roce 1962 byl zařazen na seznam národních kulturních památek. V současné době je zpřístupněn veřejnosti a uvnitř je umístěna expozice o bitvě na Bílé hoře, která se odehrála nedaleko od obory.
Karlův most je nejstarším stojícím mostem přes řeku Vltavu v Praze a druhým nejstarším dochovaným mostem v České republice. Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách.
Národní divadlo v Praze patří mezi nejznámější divadla v České republice. Novorenesanční budova divadla Josefa Zítka je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi. Z hlediska obecně národně kulturního, historického, tak i z hlediska čistě architektonického. Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881. Na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost.
Petřínská rozhledna je s výškou přes 65,5 metrů jedna z nejznámějších dominant Prahy. Její základna se nachází v nadmořské výšce 324 m, v zahradě U rozhledny na temeni kopce Petřín na Malé Straně v městské části Praha 1. Rozhledna byla vystavěna pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 na podnět zakladatelů Klubu českých turistů dr. Viléma Kurze a Vratislava Pasovského jako volná kopie Eiffelovy věže v Paříži.
Na místě dnešního paláce bylo kdysi pohanské obětiště. Podél pozemku probíhala významná cesta, která spojovala Pražský hrad a Vyšehrad a kudy se ubíraly i korunovační průvody.
Patrně kolem roku 1587 dům získal anglický alchymista a mystik, a také možná špión anglické královny Alžběty I., Edward Kelley (či Edward Talbot), spolupracovník Johna Dee.
Hrobka Slavín je součást Vyšehradského hřbitova, nachází se na jeho východní straně. Koncem 80. let 19. století vznikla myšlenka založení pantheonu – společného místa posledního odpočinku vynikajících českých osobností. Iniciátory byli vyšehradský probošt Mikuláš Karlach a smíchovský starosta Petr Matěj Fischer. V hrobce je 44 pohřebních kobek, většinou s rakvemi, v některých jsou uloženy urny. Celkem bylo do roku 2006 do Slavína pohřbeno 55 osobností.
