Římskokatolický modernistický farní kostel z let 1928 – 1932. Kostel má širokou hlavní věž s rozměrnými kulatými hodinami, která dosahuje výšky 42 metrů. Hodiny mají průměr téměř 7,5 metru a jsou největší v Česku. Během druhé světové války bylo okupanty šest zvonů z věže roztaveno pro výrobu zbraní. V podzemí je prostorná kaple s valenou klenbou. Stavba je inspirována Noemovou archou. V roce 2010 byl tento kostel zařazen mezi národní kulturní památky.
Pomník Františka I. neboli Krannerova kašna je novogotická památka nacházející se v parku Národního probuzení. Autory jsou architekt Josef Kranner a sochař Josef Max. Vztyčení pomníku panovníkovi, který byl symbolem reakce a potlačování všech liberálních a národních snah, vzbudilo v českých vlasteneckých kruzích nechuť. V červnu 1919 byla jezdecká socha sňata a odstěhována do lapidária Národního muzea. Vsazena zpět do kašny byla až v roce 2003 její kopie.
Místodržitelský letohrádek je původně gotická stavba z konce 15. století nacházející se v pražské Královské oboře – Stromovcev Praze–Bubenči v jihozápadní části obory na území bývalé osady Ovenec. V současné době budova slouží jako archiv a studovna oddělení časopisů Knihovny Národního muzea v Praze.
Praha hlavní nádraží je nejvýznamnější pražské železniční nádraží na adrese Wilsonova 300/8. Tento název užívalo od 15. února 1940 do roku 1945, a od ledna 1953 jej užívá dodnes. V minulosti bylo nazývané nádraží císaře Františka Josefa (1871–1919) a Praha Wilsonovo nádraží (1919–1940, 1945[?]–1953).
Fantova budova a hala nad kolejištěm patří mezi nemovité kulturní památky.
Prašná brána je pozdně gotická stavba na rozhraní ulice Na Příkopě a náměstí Republiky vedle Obecního domu naproti domu U Hybernů. Jedná se o jeden ze symbolů Prahy. V bráně začíná Celetná ulice, která zde tvoří první část Královské cesty, která vede odtud až na Pražský hrad.
Její vznik je kladen do doby po roce 1125. Byla vybudována na důležité obchodní cestě, která vedla z Vyšehradu k přechodům přes Vltavu. V roce 1625 připadla rotunda dominikánům ze staroměstského kláštera u kostela sv. Jiljí. V roce 1784 za panování Josefa II. byla svatyně v rámci církevních reforem zrušena a z kaple se stalo skladiště. V současné době je rotunda využívána starokatolickou církví a je místem pravidelných bohoslužeb.
Rotunda byla postavena za krále Vratislava II. (panoval v letech 1061 až 1092), tedy v poslední třetině 11. století. Zřejmě sloužila jako farní kostel vyšehradského předhradí. První písemná zmínka o rotundě je však až z roku 1396. Po vítězství husitů nad císařem Zikmundem v roce 1420 byly všechny církevní stavby na Vyšehradě zbourány. Uchoval se jen kapitulní chrám sv. Petra a Pavla a tato rotunda. V roce 1650 začal Ferdinand III. stavět vyšehradskou citadelu.
Rudolfinum je novorenesanční budova na náměstí Jana Palacha při pravém břehu řeky Vltavy na Starém Městě v Praze. V její Dvořákově síni se pořádají významné koncerty, např. v rámci Pražského jara. Budova Rudolfina patří České filharmonii, která zde má zároveň své hlavní sídlo. Byla vystavěna v letech 1876–1881 a slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 jako víceúčelové kulturní zařízení s koncertní síní a výstavními sály.
