Pražský hrad nabízí několik svých zahrad, které jsou přístupné veřejnosti a to zcela bezplatně. Navštívit můžete Královskou zahradu, zde je umístěn Královský letohrádek, Lví dvůr a Míčovna. Zahradu od Pražského hradu dělí Jelení příkop, který je přístupný také zdarma. Vyhlídkové terasy na historickou Prahu, kde pořídíte nádherné fotografie nám nabízí jižní zahrady, které jsou vzájemně propojeny. Jedná se o Rajskou zahradu, Hartigovskou zahradu a zahradu Na Valech.
Valdštejnský palác je pro zájemce otevřen zdarma od dubna do října každý víkend a státní svátky od 10 do 17 hod., od června do září o hodinu déle. Od listopadu do března je pro veřejnost otevřeno jen první víkend v měsíci a státní svátky, v čase od 10 do 16 hod. Přehlednou tabulku otevírací doby prostor sídla Senátu naleznete zde. Při své návštěvě si také můžete prohlídnout zdarma zahradu Valdštejnského paláce.
Návštěvníci Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, mohou zcela bezplatně navštívit vnitřní prostory. Bez zakoupené vstupenky se můžete volně pohybovat v bezplatné zóně, k tomu určené. Je to nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu. Jižní věž katedrály je s výškou 96,6 m třetí nejvyšší kostelní věží v Česku.
Všichni milovníci letadel mohou od ledna 2019 pozorovat letadla jako na dlani na nové vyhlídce v Kněževsi u Prahy. Pozorovací val je vysoký 4,5 metru. Lze z něj sledovat a fotografovat letadla při vzletu a přistání. Zaparkovat se dá legálně v blízkosti pozorovacího místa v Kněževsi.
Místodržitelský letohrádek je původně gotická stavba z konce 15. století nacházející se v pražské Královské oboře – Stromovcev Praze–Bubenči v jihozápadní části obory na území bývalé osady Ovenec. V současné době budova slouží jako archiv a studovna oddělení časopisů Knihovny Národního muzea v Praze. Na konci 15. století zde byl postaven původní gotický lovecký hrádek. Budova pochází z doby panování krále Vladislava Jagellonského, až do dnešních dob se z této doby zachovala věžs kamenným schodištěm a plastikou lva. Jednalo se o královský lovecký zámeček, jenž fakticky spadal pod správu Pražského hradu. Na konci 16. století došlo k zásadní renesanční přestavbě na letohrádek dnešní obdélníkové dispozice. V polovině 17. století v roce 1648 přežil bez úhony i vpád švédských vojsk do Prahy během třicetileté války. Od roku 1849 byl letohrádek propůjčován královským místodržícím, jako jejich letní sídlo, odtud pak jeho dnešní název.
Písecká brána je bývalá součást barokního fortifikačního systému Prahy známého jako Mariánské hradby. Stojí v ulici K Brusce, mezi stanicí metra Hradčanská a letohrádkem královny Anny, nedaleko Bílkovy vily. Název brány vznikl přenesením jména ze starší zbořené brány středověkého opevnění Malé Strany, která stávala u vyústění Valdštejnské ulice o několik set kroků dále, u přívltavské vsi Písek. Jméno brány vedoucí na sever tedy pochopitelně nesouvisí s jihočeským Pískem. Písecká brána byla postavena roku 1721 architektem Giovannim Battistou Alliprandim podle návrhu Františka Vogota. Byla vklíněna mezi bašty sv. Jiří a sv. Ludmily. V roce 1741 se za válek o rakouské dědictví dostal do Prahy touto branou český vzdorokrál Karel Albrecht Bavorský, protože její obranu zajišťovala slabá posádka a nevycvičení měšťané a studenti.
Cibulka je vyhlídková věž ve stejnojmenném pražském parku. Věž je součástí uměle vytvořené zříceniny, jež byla postavena počátkem 19. století. Rozhledna tak je nejstarší v Praze. Z vyhlídky, která se nachází ve výšce 13 metrů a vede na ni 76 schodů, je možné pozorovat Motol, Řepy či Strahov. V roce 2014 prošla stavba rekonstrukcí, jež si vyžádala náklady ve výši dvou milionů korun.
Spojuje přes veřejnou část parku Mrázovka dvě hotelové budovy, z nichž dolní se nachází u křižovatky Duškovy a Mozartovy ulice a horní u areálu Sokolu na vrchu Mrázovka. Dráha je dlouhá 156 metrů. Převýšení činí 51 metrů (205–256 metrů nad mořem). Pěší serpentinu v parku jednou podchází a dvakrát nadchází. V dolní části vede tunelem, ve střední části po mostní konstrukci, v horní části po zemi. Maximální dopravní rychlost je 2,5 m/s (9 km/h), doba jízdy 90 sekund. Po ocelovém nosníku jezdí jedna kabina, s kapacitou 12 osob. Je ovládána samoobslužně cestujícími, podobně jako běžné výtahy. Je poháněna okružním lanem, na němž je uchycena. Sklon trati se v jejím průběhu výrazně mění, kabina se proto během jízdy elektromechanicky naklání tak, aby zůstávala ve vodorovné poloze. V dolní části je dráha strmá, v horní části téměř vodorovná. Zařízení zkonstruoval rakouský výrobce lanovek a vleků Doppelmayr.
