Podle legendy stojí rotunda na místě rybníka, do něhož byla vhozena ukřižovaná dívka, která proti vůli svých rodičů přijala křesťanství. Za noční bouře se prý jako Boží znamení kříž vynořil a vztyčil se nad rybníkem. Při opravě základů rotundy byl prý velký ztrouchnivělý kříž nalezen. Rotunda sv. Kříže je ve středu tzv. kříže raně středověkých kostelů, který vznikne, pokud propojíme pomyslnými břevny katedrálu sv. Víta s rotundou sv. Longina a kostel sv. Klimenta s dnes již zaniklým kostelem sv. Filipa a Jakuba na Smíchově.
Nejzachovalejší mumie v Česku se nachází v kostele svatého Benedikta na Hradčanském náměstí v Praze. Tělo abatyše Marie Elekty ( 1605 – 1663) je již více jak 350 let staré. Matka Elekta založila v Praze nový řád bosých karmelitek. Po její smrti chodily jeptišky často k jejímu hrobu. V roce 1666 byl její hrob otevřen, rakev byla zaplavena černou páchnoucí vodou. Tělo Marie Elekty však zůstalo neporušené a to sestry považovaly za zázrak. Mumie přežila zázrakem i období komunismu, kdy musely řádové sestry kostel vyklidit. Nastoupily do továren nebo internačních táborů. Komunisté z kostela udělali vládní hotel o kterém kolovalo, že je to luxusní nevěstinec. Klášterní výklenek, u kterého Marie Elekta sedávala, raději zazdili. Po pádu režimu byl klášter znovu obnoven a v roce 1992 se karmelitky ke své zakladatelce opět vrátily, seděla na židli, na které sedí dodnes. Má pootevřené oči i ústa s dokonalým chrupem bez jediného kazu.
Uzel na domě číslo 11 zvaném U uzlu, který se nachází v ulici Úvoz poblíž rozhraní Malé Strany a Hradčan je z kamene. Je umístěn na stavení zvaném Vinný domek – býval tu lis a pekárna Strahovského kláštera. Není určen k rozvázání, ale spíš svazuje. Jako symbol přátelství ho totiž sochař Josef Klimeš vytvořil pro rodinu svého kamaráda. Dioritový uzel v Úvozu značí pevnost a houževnatost lidských vztahů. Většina kolemjdoucích ho považuje za jeden z domovních znaků, které jsou tu od pradávna, ale chyba. Uzel byl vytesán před pouhými třiadvaceti lety v roce 1977.
Podle nejznámější pověsti sloup na Vyšehrad dopravil sám pekelník, když se s místním knězem vsadil, že donese na Vyšehrad z chrámu sv. Petra v Římě sloup dříve, než kněz doslouží mši. Kněz s pomocí sv. Petra sázku vyhrál a vzteklý čert praštil sloupem o střechu kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Sloup střechu prorazil a rozbil se na tři kusy. Je zachycena i na barokní fresce v kostele sv. Petra a Pavla. Pověst jako první v roce 1700 latinsky publikoval Jan F. Hammerschmidt.
Branickou skálu na pravém břehu Vltavy původně tvořily krasové jeskyně, které však v důsledku těžby kamene ustoupily a koncem 2. světové války zde německá armáda zbudovala podzemní továrnu (pod krycím názvem Bronzit) na výrobu elektronových součástek. Po válce místo sloužilo pro skladování ledu z Vltavy. V současnosti je historické podzemí ve správě Českého svazu ochránců přírody, protože se stalo zimovištěm zákonem chráněných netopýrů. Průchozí podzemní chodby jsou relativně bezpečné a měří celkem 250 m s šířkou 2,5 m.
Podzemí bylo budováno jako týlové zabezpečení polního letiště a je tvořeno dvojicí dlouhých chodeb a čtveřicí příčných spojovacích chodeb. Všechny chodby v podzemí, v celkové délce 400 m, jsou vyraženy v jednotném profilu v šířce 2,6 až 2,8 m, výšce 2,2 až 2,7 m se samonosnou obloukovitou klenbou. Nacisté ho zbudovali pro případ vybombardování Ruzyně. V roce 1943 získali Spojenci převahu ve vzdušném prostoru a zahájili soustavné ničení vojensko-průmyslového zázemí Třetí říše. V této době se do podzemí začínají stěhovat celé průmyslové závody a vojenské objekty.
Na Karlově náměstí 502/40 je Faustův dům (Mladotovský palác), postaven na místě kde, se nacházelo staré pohanské pohřebiště.
Kolem roku 1587 za vlády Rudolfa II zde bydlel Edward Kelley alchymista a snad špión anglické královny Alžběty I.
Pražský poledník prochází Staroměstským náměstím v Praze. Historicky byl definován stínem Mariánského sloupu v pravé poledne. Od roku 1652 sloužil tento poledník k určování poledne v Praze.
