Bronzová socha doktorky Milady Horákové je umístěna od roku 2010 na pražském Smíchově, před budovou kostela Českobratrské církve evangelické. Autorem sochy je Olbram Zoubek. Milada Horáková, rozená Králová (25. prosince 1901 Královské Vinohrady – 27. června 1950 Praha), byla česká právnička, politička, bojovnice za práva žen, oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Kvůli své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany.
František Peřina (8. dubna 1911 Morkůvky – 6. května 2006 Praha) byl československý bojový pilot, generálporučík, letecké eso druhé světové války přezdívaný Generál nebe. Český válečný hrdina, který se proslavil v bojích proti nacistické Luftwaffe ve Francii a Velké Británii, a po únoru 1948 politický exulant. Během bitvy o Francii se již 11. května 1940 stal prvním československým esem války, a s jedenácti jistými a dvěma pravděpodobnými sestřely byl po kapitánu Aloisi Vašátkovi druhým nejúspěšnějším československým stíhačem bitvy. Ve francouzském letectvu působil pod krycím jménem „Rinope“, vzniklým přesmyčkou jeho příjmení. Škola v pražských Řepích, kam chodil nejčastěji dětem vyprávět o našem zahraničním odboji nese od roku 2002 čestný název Základní škola genpor. Františka Peřiny. Zde má také od 6. května 2010 pomník.
Památník rozloučení je v pořadí již druhý památník spojený s tzv. Wintonovými vlaky. Byl slavnostně odhalen dne 27. května 2017 na pražském Hlavním nádraží. Památník je trvalým místem připomínajícím odvahu rodičů (tzv. Wintonových dětí) poslat své děti do neznáma, oceňuje jejich lásku jakož i fatální rozhodnutí, které většině židovských dětí umožnilo odjezd do Spojeného království a tím jim zachránilo život. Památník má podobu přesné repliky dřevěných dveří s vnějším oplechováním z osobního vagónu III. třídy řady Ca osobního vlaku. Jedná se o identický vagón, jakým v roce 1939 vycestovalo z Prahy (díky Siru Nicholasi Wintonovi) 669 převážně židovských dětí.
Josef Jaroslav Beran (29. prosince 1888 Plzeň – 17. května 1969 Řím) byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969 a od roku 1965 kardinál. Byl politickým vězněm nacismu i komunismu. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec ve Vatikánu. Jako jedinému Čechovi se mu dostalo pocty být pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky ve Vatikánu s více než sto hroby. V letech 1949–1963 byl protiprávně internován StB na různých místech Československa, nejprve v Arcibiskupském paláciv Praze (1949–1951) a posléze jinde. Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály.
Památník PARAŠUTISTŮM ČESKOSLOVENSKÉ ZAHRANIČNÍ ARMÁDY A JEJICH SPOLUPRACOVNÍKŮM Z DOMÁCÍHO ODBOJE PADLÝM V LETECH DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY 1941 – 1945. Památník se nachází na adrese Technická 1902/4, 160 00 Praha 6-Dejvice; byl odhalen v roce 1995 a nese nápis: “STROM SVOBODY BÝVÁ OBČAS ZALÉVÁN KRVÍ KATANŮ A VLASTENCŮ”.
Dne 24. srpna 2015 v parčíku u haly starého ruzyňského letiště v Praze (Letiště Václava Havla – terminál 3) byl slavnostně odhalen památník věnovaný 70. výročí návratu československých letců z druhé světové války. Památník má připomínat událost, kdy se (po více než třech měsících od skončení války) dne 13. srpna 1945 ) do osvobozené vlasti vrátili z Velké Británie čeští a slovenští letci ze čtyř československých perutí RAF. (310., 312., 313. stíhací a 311. bombardovací.
Pamětní deska 17. listopadu je pietní místo v Praze na Národní třídě, které připomíná události 17. listopadu 1989. Jde o bronzovou desku s reliéfem několika rukou ukazujících gesto vítězství („véčko“). Autory díla jsou Otakar Příhoda a Miroslav Krátký, kteří desku umístili do průchodu Kaňkova paláce v únoru 1990. V listopadu 2016 byla deska přesunuta z průchodu na fasádu domu. 17. listopadu 1989 se konala povolená demonstrace Socialistického svazu mládeže k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Po jejím oficiálním ukončení se velká část demonstrantů vydala na pochod do centra města, aby projevila nesouhlas s tehdejším komunistickým režimem. Policejní kordony demonstranty postupně uvěznily na Národní třídě a v přilehlých ulicích. Policisté z pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti následně začali demonstranty surově bít. Kdo chtěl z místa uniknout, musel projít průchodem Kaňkova paláce na rohu Národní třídy a Mikulandské ulice, kde policisté vytvořili tzv. mlátící uličku.
Na olšanských hřbitovech je hromadný hrob 187 raněných vojáků ROA (Ruská osvobozenecká armáda Vlasovci), postřílených po skončení války v pražských nemocnicích příslušníky NKVD. V roce 1995 nechal historik Stanislav A. Auský v Příbrami exhumovat a do tohoto hrobu uložit ostatky generálů ROA Vladimíra I. Bojarského a Michaila M. Šapovalova a německého styčného důstojníka majora Karla-Ludwiga Ottendorfa.
