Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha ) byl významný český hudební skladatel období romantismu. Největší popularity, a to i v Německu a jinde ve světě, dosáhla komická opera z venkovského prostředí Prodaná nevěsta, která je považována za prototyp české národní opery. Z dalších skladeb jsou nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast a smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“, jež jsou zásadními příspěvky do vývoje těchto žánrů. Na levé ucho plně ohluchnul náhle k ránu 20. října 1874. Již v září 1874 začal pracoval na cyklu symfonických básní oslavujících krásu i dějiny české vlasti. První z nich byl Vyšehrad, dokončený 18. listopadu, v rychlém sledu pak vznikly Vltava a Šárka.
Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves – 1. května 1904 Praha) byl jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelůvšech dob a je světově nejhranějším českým skladatelem vůbec. Dvořákova symfonická díla jsou obvyklou součástí repertoáru významných orchestrů a jsou hrána na festivalech vážné hudby po celém světě. Síla jeho melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům. Je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní …“Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1. května 1904 na mozkovou mrtvici. Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.
Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana – 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Své první básnické pokusy psal v němčině (Versuche des Ignac Macha, Hoffnung). Mácha byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména romantická místa spojená s historií a krásy přírody. V neděli 23. října si z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml požáru dole ve městě. Při obětavém hašení se nalokal vody, jež mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění. Úřední záznam uvádí jako příčinu Máchova úmrtí Brechdurchfall, tedy cholerinu, mírnější formu cholery.
Karel Čapek ( 9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel. Karel Čapek a jeho bratr Josef byli zhruba od roku 1925 aktéry pravidelného pátečního setkávání osobností politického a kulturního života. Tyto schůzky se staly zavedenou „institucí“. Roku 1927 se pro jejich účastníky všeobecně vžil název pátečníci. Mezi pátečníky patřili kromě bratří Čapků mj. prezident T. G. Masaryk, ministr zahraničí Edvard Beneš, historik Josef Šusta a novinář Ferdinand Peroutka. Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem (sepsány 1928–1935, ve 3 svazcích) jsou jedinečným svědectvím o T. G. Masarykovi, o jeho názorech nejen politických, filozofických, ale i lidských, a jeho vzpomínek. Zemřel na plicní edém dne 25. prosince 1938, tedy nĕkolik měsíců před okupací Čech a Moravy nacistickým Německem. Je známo, že gestapo plánovalo jeho zatčení.
Pomník dětským obětem války je figurální sousoší umístěné v blízkosti Památníku Lidice. Je věnované lidickým dětem, o kterých se předpokládá, že byly zavražděny ve vyhlazovacím táboře Chelmno. Pomník je dílem Marie Uchytilové a Jiřího Václava Hampla. Myšlenka vytvořit tento monument pochází od Marie. Nyní se tu do údolí dívá 42 dívek a 40 chlapců zavražděných v roce 1942. Naplnila se tak slova autorky pomníku, akademické sochařky Marie Uchytilové. Vracím ve jménu míru 82 dětí národa na jejich rodnou pláň jako varující symbol miliónů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva. Po sochách posílám poselství srozumění národům. Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům.
Během druhé světové války bylo v Československu pochováno 6 námořníků, 188 příslušníků pozemních jednotek, 39 letců a 31 neidentifikovaných příslušníků branných sil Commonwealthu. Námořníci, téměř všichni příslušníci pozemních vojsk a někteří letci byli váleční zajatci, kteří zemřeli v táborech válečných zajatců. Po válce pozůstatky všech byly převezeny na Pražský válečný hřbitov z mnoha malých hřbitovů po celém Československu.
Kobyliská střelnice je bývalá vojenská střelnice a popraviště v době nacistické okupace v Praze-Kobylisích. Po atentátu na Heydricha v roce 1942 tu byly odvetou denně popravovány desítky mužů a žen. Zvuky výstřelů byly záměrně přehlušovány spouštěnými motory autobusů a automobilů. Od roku 1945 je pietním místem, roku 1975 přeměněno na Památník protifašistického odboje. Od roku 1978 je národní kulturní památkou.
Na severovýchodním nároží Salmovského paláce byla 7. března 2000 při příležitosti 150. výročí narození T. G. Masaryka (7. března 1850 Hodonín[1] – 14. září 1937Lány) odhalena jeho bronzová socha. Po dlouhodobém úsilí demokratických složek republiky již od roku 1935 (kdy T. G. Masaryk 14. prosince abdikoval) jde o vůbec první trvalou realizací sochy našeho prvního prezidenta na území Velké Prahy stojící na veřejném prostranství. Je vysoká 3 metry a váží okolo 555 kilogramů.
